Goldene Kutsche

Zell am Moos/Tiefgraben, Oberösterreich, Österreich

am Wanderweg nach Sommerholz
4893 Zell am Moos/Tiefgraben

J. Ernst Scheichl z Oberhofenu napsal v roce 1947 text pro informační tabule "Goldene Kutsche" a "Toter Mann" a věnoval je. V roce 1987 je renovovali "Stadtjacklovi lidé" (Barbara a Lutz) ze Sommerholzu.

"Z Mansee ven přes Wildeneck do Salcburska
is amoal g'fahrn a stoareiche Gräfin im seidenen Gwandl.

Její postroj a panovačný kočár byly nádherně zdobeny zlatem a stříbrem
.

Bylo už pozdě a v Zell zazvonil zvonek,
pak kočí sundal klobouk a zastavil na svém místě.

Hraběnka se ho povýšeně a hrdě zeptala:
"Proč zastavil uprostřed lesa?" "Ano," odpověděla hraběnka.

"Zvony v Zell teď zvoní
a připomínají nám, že se máme modlit z dálky."

Vztekle a rozzuřeně křičí na kočího:
"Odvezte ho k čertu a nasaďte si klobouk!" "Cože?" ptá se hrabě.

Jakmile hraběnka vysloví slovo "ďábel",
rap'n a kočí se rozprchnou.

Koně dupou a potí se a nemohou se rozjet,
a kočí na kozlíku už má velké starosti.

Zvedá deixl a za ním už dál nejede.
"Proboha, vždyť už se vrátíme domů."

Rychle vyskočí a odváží koně,
byla by škoda, kdyby se drahocenný oř potopil.

Hraběnka bledá jako smrt strachem a strachem
sedí v kočáře vzadu v zatáčce.

Zlatý kočár i hraběnka se ztratí.
Ó Pane! Dej jí - která tolik zla spáchala - věčný klid.

Je jeden den v roce, kdy je slyšet její hukot,
když v hodině narození Páně skáčeme na zelenou.

Už se na ni skoro zapomnělo, staří lidé ji mají stále v ústech,
proto by o ní měl vyprávět tento památník."