Kulturní peší cesta

Vydejte se po stopách známých umělců, kteří trávili léto u jezera Attersee především v obci Steinbach am Attersee.

Na 14 zastávkach mezi obcemi Steinbach - Seefeld - Weißenbach se dozvíte mnoho zajímavého.

Farní kostel sv. Andrease
Podle nálezů sošek využívali místo na kopci nad jezerem pravděpodobně již Keltové a Římani jako posvátné místo k uctívaní bohů. Přesná doba výstavby dnešního kostela není známá, ale domnívá se, že kostelní věž byla postavena kolem roku 1410.
Čtvercová gotická věž poskytuje přístřeší ve své obdélníkové zvonici malému zvonu z roku 1410. Další tři zvony byly vysvěceny v roce 1950.

Binder-betlém ve farním kostele
Ve vstupní hale kostela se vlevo nachází vynikající dílo místního řezbářství. František Binder vyřezal postavičky z lipového dřeva, které jsou velké až 70 cm. Některým postavičkám zapůjčil umělec tváře místních obyvatel. Akademický sochař František Binder zemřel v roce 1988.

Vídeňská kaplička na kostelní cestě
Boží muka z poloviny 17. století patří k pozůstatkům vídeňského rolnictví. Umělecky zpracovaná železná mříž nese datum 1740. Také z této doby pocházejí fresky ze života Ježíše, které byly objeveny během restauračních prací v 70. letech pod mnoha vrstvami omítky. V roce 1995 majitele Boží muka opravili a kaplička je tak dobrým příkladem venkovského architektury.

Kaple sv. Mikuláše ve Weißenbachu
Dary nemovitostí ve Weißenbachu biskupství Salcburk poukazují na velice brzkou pastorální základnu. Přesná doba vzniku salcburského kostela sv. Mikuláše je neznámá. Z roku 1341 se dochoval tzv. dopis odpustů. Poslední písemné záznamy se vyskytují v roce 1450. Je možné, že kostel byl díky sesunu půdy zasypán.
Díky poutní cestě nazvané Nikoloweg, která vede ze Steinbachu do Weißenbachu se připomíná sv. Mikuláš jakožto ochránce námořníků a lodníků. V roce 1954 získala Rakouská národní banka hotel ve Weißenbachu a v rámci přestav se provedla také oprava kaple sv. Mikuláše. Od roku 1956 se zde v letních měsících slaví mše a modlitby. Uvnitř se nachází celá řada dřevěných soch od místního sochaře Františka Bindera.

Domácí mlýn v Kaisigenu
Rolnický mlýn s mlýnským kolem je postaven výhradně ze dřeva. Pochází z 18. století a je naprosto funkční. Prohlídky jsou možné každé úterý v létě.



Vlastenecký dům v Seefeldu
Před ústím potoka Kienbach do jezera se nachází “Huthaus“, dům správce lesa za dob královské-císařské monarchie. U jezera se nacházel vyvýšený prostor, kde se skladovalo z potoka naplavené dřevo, než se loděmi přepravilo přes jezero do Weißenbachu.
Dřevo, které se potřebovalo na topení v solivaru v Ebensee, se získávalo v údolí Weißenbachtal pomocí dřevěného výtahu. Ten napomáhal dostat dřevo z údolí do řeky Traun. Výtah byl v provozu v letech 1722 až 1968. Věrný model se nachází ve vlasteneckém muzeu v domě “Huthaus“ a je možné ho navštívit v červenci a srpnu každou středu (nebo dle tel. dohody).

Domek skladatele Gustava Mahlera v Seefeldu
V létě roku 1893 objevila sestra Gustava Mahlera ve Steinbachu am Attersee ve čtvrti Seefeld hostinec, který sliboval klidný a nerušený pobyt. Mahler pracoval tehdy na své 2. symfonii a chtěl začít i s 3. symfonií. Aby mohl naprosto v klidu pracovat, nechal po dohodě s majitelem, postavit na další léto na velké louce u jezera malý cihlový domek. V červnu 1894 byl po pouze dvoutýdením pobytu dokončen závěr 2. symfonie. Zbytek léta a další následující léta věnoval 3. symfonii. Domek měl v následujících desetiletích různá využití. Dobře zachovalý domek existoval ještě v 80. letech, kdy se zájem o Gustava Mahlera značně zvýšil a zrodila se myšlenka vybudovat zde umělcův památník. V roce 1983 se domek zcela zrenovoval a posunul blíž k jezeru. Malá sbírka v domě je ve správě mezinárdoní společ. Gustava Mahlera. Návštěva je možná kdykoliv. Klíč obdržíte na recepci v hostinci Föttinger.

Pamětní kámen Gustava Mahlera u přístavu
Při příležitosti výročí 100. let dokončení 3. symfonie byl v roce 1996 v krásně udržovaném prostoru přístaviště umístěn pamětní kámen nejznámějšího letního hosta obce Steinbach. Místo bylo uváženě zvoleno – jelikož za dob návštěv Gustava Mahlera neexistovala ještě silnice Weyregg-Steinbah, cestoval skladatel železnicí Kaiserin-Elisabeth-Westbahn a dále lodí do Steinbachu.

Vila Bleibtreu v Seefeldu
Herečka Hedwig Bleibtreu byla v roce 1893 přijata do dvorního divadla ve Vídni. Pět let později se stala dvorní herečkou a v roce 1906 obdržela doživotní smlouvu. Provdala se za svého kolegu Alexandera Römplera. Podle jeho plánů z roku 1909 byla v Seefeldu vybudovaná letní vila s překrásným výhledem na jezero a horu Schafberg. Hned na začátku 1. sv. války věnovala Hedwig Bleibtreu vilu včetně veškerého vybavení raněným z císařské armády. Dodnes se využívá jako zotavovna pro důstojníky ozbrojených sil.

Franz-Stoß-cesta v lesní správě
Franz Stoß se narodil v roce 1890 ve Vídni a kromě studia práv se věnoval také herectví.
V roce 1929/30 získal první angažmá v divadle ve Vídni. Do roku 1977 byl ředitelem divadla Josefstadt. V 60. letech si nechal postavil nemovitost ve Steinbachu, které si během aktivní doby a hlavně v důchodu velice cenil.

Vila Doderer v lesní správně (viz. také umělecká cesta)
Heimito von Doderer bydlel od února do května roku 1946 u svého strýce Richard von Doderer v domě lesní správy. V této době napsal svůj monumentální román “Die Strudelhofstiege“.

Wolter-domek ve Weißenbachu (viz. také umělecká cesta)
Společně se svým manželem hrabětem O`Sullivan de Grass získala v roce 1885 dva starší domy, které nachala přestavět ve stylové letní vily.

Franz-von-Schönthan-alej (viz. také umělecká cesta)
Podle něho je pojmenovaná kaštanová alej, která vede z Weißenbachu do Burgau.

Friedrich Gulda ve Weißenbachu (viz. také umělecká cesta)
Friedrich Gulda žil v letech 1962-2000 ve Weißenbachu.

Zdroj: prospekt Steinbacher Kulturwanderweg (umělecká cesta)