Europaschutzgebiet Mondsee

Jezero Mondsee je chráněnou oblastí evropského významu!

V roce 1992 vydala Evropská unie tzv. směrnici o fauně a flóře. Ta obsahuje seznam krajinných typů, rostlin a živočichů, kteří jsou považováni za zvláště hodné ochrany.

Na základě této směrnice vydala spolková země Horní Rakousy v roce 2006 nařízení, kterým byly jezero Mondsee, jezero Attersee a některé přítoky vyhlášeny evropskou přírodní rezervací. V roce 2015 bylo toto nařízení vydáno znovu v revidované podobě a doplněno plánem ochrany krajiny.

Proč je tedy jezero Mondsee evropskou přírodní rezervací?

Existují celkem 4 pádné důvody, které bychom zde rádi přehledně vysvětlili.

Účel ochrany 1: Oligo- až mezotrofní vápnité vody s bentickou vegetací tvořenou slanomilnými řasami.

Stojaté vodní plochy, tedy i jezero Mondsee, jsou klasifikovány a hodnoceny z hlediska obsahu živin ve vodě. Tento klasifikační systém se nazývá trofický systém. Klasifikace je založena zejména na chemických prvcích fosfor, dusík, uhlík a síra přítomných ve vodě, přičemž rozhodující roli hraje fosfor (fosforečnany). Fosfor (fosforečnany) jsou člověkem vnášeny především do půdy jako hnojivo a následně do vodních útvarů. To, co hnojí půdu, hnojí i vodu - vyšší obsah fosforu ve vodě tedy znamená vyšší růst rostlin a řas a následně biomasy jako celku. Tato biomasa však vodu připravuje o životně důležitý kyslík. Po překročení určité hranice trpí vodní útvar nedostatkem kyslíku, biomasa odumírá a jezero se hroutí (nadměrný růst řas, úhyn ryb atd.).

V tomto kontextu se oligotrofní vodou rozumí voda s nízkým obsahem živin, a tedy s nízkou organickou produkcí, tj. s malým růstem rostlin a řas. Plankton, důležitý zdroj potravy pro ryby, bývá přítomen v malém množství, což znamená, že vodní útvar uživí jen malé množství ryb. Na druhou stranu je voda velmi čistá a má viditelnost v hloubce nejméně 3 metry.

Mezotrofní jako druhý stupeň trofického systému znamená, že obsah živin je vyšší a světlo může stále pronikat do hlubších vrstev vody. Hloubka viditelnosti je stále větší než dva metry. Nicméně voda má stále poměrně nízký obsah fosfátů, a proto je produkce biomasy (rostlin, řas, planktonu, ryb) poměrně nízká.

Při pohledu v průběhu roku se tedy Mondsee nachází mezi dvěma popsanými trofickými systémy.

Termín bentický je odvozen od podstatného jména bentos. Bentos je vědecký termín pro všechny živé organismy vyskytující se v zóně dna vodní nádrže. V případě jezera Mondsee to znamená ramenaté řasy, prapůvodní skupinu vodních rostlin, které se uchytily na dně vody.

Souhrnně lze účel ochrany jezera Mondsee shrnout následovně:

Biotop jezera Mondsee je vhodné chránit, protože se jedná o vodní plochu poměrně chudou na živiny a s malým množstvím potravy pro plankton, řasy, vodní rostliny a ryby. Voda má "kvalitu pitné vody". Pro toto stanoviště jsou typické brachiální řasy, které vyrůstají ze dna vody.

Účel ochrany 2: Řeky planárního až montánního stupně s vegetací svazu Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion.

Pojmy planární a montánní stupeň označují výškové stupně, které v biologii popisují vlastnosti rostlin a živočichů ve vztahu k hladině moře. Jezero Mondsee má nadmořskou výšku 480 m n. m., a proto je klasifikováno jako pahorkatina. Planární znamená nížinný stupeň a montánní znamená horský stupeň, a proto se toto slovní spojení vztahuje na řeky od nížin až do nadmořské výšky přibližně 1 200 metrů.

Ranunculion fluitantis je vědecký název pro vodní toky se záplavovou vodní vegetací. Stejnojmenná rostlina, která je tedy pro tyto vodní toky typická, je vranka pruhoplodá, která se vyskytuje v celé Evropě od nížin až po nízká pohoří. Tato rostlina má velký ekologický význam jako producent kyslíku a rostlina pro tření.
Callitricho-Batrachion je vědecký název pro tekoucí vody s mechy zaplavujícími vodu. Za název jsou zodpovědné rostlinné rody vodních hvězdic a dalších motýlokvětých rostlin.

Souhrnně lze účel ochrany přítoků jezera Mondsee shrnout následovně:

Řeky od nížin do středních nadmořských výšek (v našem případě Zeller Ache, Fuschler Ache, Seeache, Wangauer Ache) s bohatou vegetací zaplavovaných vodních rostlin a vodních mechů jsou hodny ochrany.

Cíl ochrany 3

Perlorodka říční (Rutilus meidingeri)

Tato ryba patří mezi silně ohrožené kaprovité ryby. Na počátku 90. let 20. století byla v Německu dokonce považována za vyhynulou, dnes se však v jezeře Chiemsee realizují reintrodukční projekty. Jinak se perlorodka vyskytuje v jezerech Mondsee a Attersee a ve zbytkových populacích v jezerech Wolfgangsee a Traunsee. Malé populace se vyskytují také na Slovensku. Tento druh ryby je celosvětově považován za ohrožený.

Perlorodka žije celoročně v hlubokých vrstvách vody u dna. Pouze v období tření vyhledává mělké vodní plochy, kde se tře ve štěrkovitých pobřežních partiích. Může také podnikat krátké migrace do přítoků a odtoků svých domovských vod za účelem tření.

V období tření mají samci tzv. těrnou vyrážku. Po celém těle ryby, zejména na hlavě a hřbetě, se vytvářejí jantarově zbarvené hrbolky o velikosti zrnka rýže, podle kterých je pojmenována a které vypadají jako malé perly. Zvyky perlorodky nebyly dosud dostatečně prozkoumány a jako potravní ryba není významná.

Účel ochrany přírody 4

Hřbetoun mořský (Alburnus chalcoides mento)

Buran jezerní je místní poddruh sivena obecného, jehož výskyt je omezen na alpská a předalpská jezera. V jezeře Traunsee však v poslední době již nebyl nalezen. Evropská přírodní rezervace Mondsee - Attersee, kde se tento druh ryby dosud poměrně běžně vyskytuje, má proto zvláštní ochrannou funkci. Stejně jako perlín je mořská ryba hejnová ryba, která žije v hlubokých vodách jezera. V období tření v květnu připlouvá mořský vlk k písčitým břehům jezera, ale také do přítoků. Maximální velikost je 25 cm. Jako bílá ryba má mořský holub mnoho kostí, a proto není ceněn jako potravní ryba.