Catholic parish church

Historie rozvoje obce Ebensee dostala v roce 1604 zásadní impuls se zahájením výstavby „Pfannhausu“ (tj. solivaru), neboť až do té doby stálo v dnešním centru pouze 5 domů. Z církevního hlediska patřila obec dlouhou dobu k klášteru Traunkirchen. Teprve v roce 1726 císař Karel IV. schválil výstavbu vlastního kostela „v Lambatu“. V roce 1729 byl kostel zasvěcený svatému Josefovi, navržený lineckým barokním architektem Johannem Michaelem Prunerem, vysvěcen jako filiální kostel Traunkirchenu. K povýšení na farnost došlo o 57 let později zásluhou císaře Josefa II. (1786). V roce 1835 zničil velký požár budovu solivaru i dřevěnou kostelní věž, která byla v roce 1841 znovu postavena jako masivní zděná stavba. V letech 1910–1911 došlo k rozšíření kostela pod vedením linzského katedrálního stavitele Schlager. Poslední renovace farního kostela proběhla v letech 1999–2004 (renovace exteriéru 1999–2001, renovace interiéru 2002–2004). Při renovaci interiéru došlo k zásadním změnám v duchu obnovené liturgie po II. vatikánském koncilu. Při tom byly boční oltáře vráceny na své původní místo a boční lavice byly otočeny směrem ke středu kostela (lidový oltář). Bývalá sakristie nyní slouží jako svatostánková kaple. Naše varhany: V roce 1770 získal farní kostel první malé varhany. Již v roce 1810 (nebo 1811) byly nahrazeny většími. Ta stará byla pravděpodobně v roce 1813 znovu využita v kostele na Kalvárii. Druhé varhany musely být v roce 1910 kvůli rozšíření kostelního prostoru demontovány. Dodnes slouží v evangelickém kostele v Hallstattu. V následujících letech muselo varhany nahradit harmonium, až se v roce 1924 podařilo pořídit varhany postavené Ludwigem Mayrhoferem z Lince. Vzhledem k ekonomické situaci však byly při jejich stavbě použity méně kvalitní materiály, takže již od 60. let 20. století se uvažovalo o stavbě nových varhan. V roce 2005 vznikl varhanní výbor, který se konkrétně zasazoval o novou stavbu. V roce 2012 byly nové varhany, postavené firmou Pirchner ze Steinachu u Brenneru, nainstalovány do staré, avšak zrenovované skříně a vysvěceny. K současnému uspořádání oltářního prostoru a svatostánku: Pregartský umělec Herbert Friedl chtěl stávající barokní okázalost kontrastovat prvky redukovanými na to nejjednodušší. Lidový oltář jako ústřední místo slavení eucharistie stojí uprostřed kostela, kolem něhož se shromažďuje slavící společenství. Dřevěné trámy, které jsou spojeny do oltáře, mají vyjadřovat živé společenství věřících. Zvláštností je kříž pro kázání: jeho trámy jsou z neošetřeného dřeva z baraku koncentračního tábora Mauthausen. Tím má být připomenuto, že v době nacismu se v Ebensee nacházelo jedno z mnoha vedlejších táborů Mauthausenu a že zde tisíce lidí trpěly a přišly o život. Umělecké poklady v našem farním kostele Hlavní oltář: pozdně barokní, vyrobený v roce 1744 v Innsbrucku. Široká predella nese sochy svatého Leopolda a svatého Karla Boromejského. Střední část zobrazuje svatého Josefa, patrona kostela. Jedná se o olejomalbu v tmavě hnědé barvě z pokladu pasovské katedrály od Joh. Georga Doma Grasmaira, vzniklou v roce 1764. Oltářní nástavec je nesen šesti sloupy s typickými pozdně barokními hlavicemi. Uprostřed se nachází olejomalba znázorňující „Boha Otce“. Pozoruhodný je výrazně zdůrazněný pohyb a protipohyb v plastické části nadstavce. Největšího vrcholu dosahuje u obou andělských postav. Boční oltáře: barokní, vznikly v roce 1740, údajně pocházejí z jednoho tyrolského kláštera; vlevo je oltář Panny Marie, vpravo oltář sv. Antonína. Skrinice a nástavec dříve obsahovaly olejomalby. Ty byly při renovaci (1937) v dílně Rauch v Altmünsteru nahrazeny sochami, čímž oba oltáře získaly větší umělecký význam. Kazatelna: Je dílem sochaře Franze Anthoniho Kocha z Mondsee, vznikla kolem roku 1730. Schodišťové zábradlí a samotná kazatelna tvoří harmonický celek. Kopule nese obzvláště krásně zpracovanou pozlacenou dřevěnou sochu, „Dobrého pastýře“. Socha byla vytvořena v dílně (nebo samotným) Meinradem Guggenbichlerem. Skupina ukřižování ve vstupním oblouku: barokní, kolem roku 1700. Monstrance: ze zlaceného stříbra, osázená drahokamy. Váží 2,5 kg a pravděpodobně se jedná o dar správce solných dolů Josefa Antona Sydlera z Roseneggu (správce v letech 1710 až 1741). Vánoční betlém: zvláštní atrakcí je betlém vystavený o Vánocích, jehož uspořádání se několikrát mění. Autor není znám, figurky pravděpodobně pocházejí z „kremsmünsterské školy“ (kolem roku 1750). Celé dílo je působivé.