lion monument

Úsek Traunkirchen – Ebensee byl nejnáročnějším úsekem trasy Linec – Ischl, a proto je pochopitelné, že již velmi brzy, konkrétně v roce 1835, byl vypracován plán na vybudování „umělé silnice“. V roce 1856 se začalo s prorážením skály mezi „Stein“ a „Glanzenbichl“ (Zwischenstein). Stejně jako později při stavbě železnice byli i při stavbě skalní silnice nasazeni dělníci z italských provincií monarchie. Stavba skalní silnice byla zahájena 24. června 1856; doba výstavby činila pět let. Slavnostní otevření se konalo 3. srpna 1861. Návštěvníky potěší nejen umělecky vybudovaná silnice, technické řešení trasy ve strmém svahu hory Sonnstein se dvěma tunely a třemi lavinovými zábranami, ale především okouzlující a vždy znovu fascinující výhled na jezero a hory. Obzvláště působivý je výhled z pomníku lva. Ten byl vytvořen neznámým mistrem podle návrhu A. Fischera. O tvůrci „lva bez jazyka“ se vypráví, že když bylo odhaleno jeho neštěstí, vrhl se odtud do hlubin jezera. Na žulovém podstavci hlásá bronzová deska: Na příkaz Jeho císařsko-královské apoštolské Výsosti císaře Františka Josefa I. byla na strmém břehu jezera vybudována tato rovná skalní cesta pro usnadnění dopravy: Pevně v skále zakotvuje cestu poutníků, vděčnost lidu! Dva a půl metru vysoký lev byl symbolem odhodlané vůle k budování a úspěchu práce. Je proto nepochopitelné, že byl 23. září 1963 vyhozen do vzduchu italskými neofašisty. Dne 18. září 1964 proběhla jeho rekonstrukce, kterou provedl akademický sochař Hans Schmidinger z Linzu. Realizace byla velmi náročná, protože neexistoval žádný návrh neznámého mistra kameníka a mnoho částí památníku se již nepodařilo najít. Lví ocas byl nalezen u jednoho sběratele, který si jej odnesl jako suvenýr. Ten jej nabídl k použití pro nového lva, takže z sochy, která byla vytesána ze santomargarethenského pískovce, je originální pouze ocas.